1. noc v starém bytě

Sedím tu já a Pancho. Sami v bytě, který je pro mě v podstatě cizí. Je to tu fajn. Byl tu se mnou i přítel, ale ten už jel domu. Že bych se bála? Ani ne. Půjdu si číst a spát. Povečeřela jsem (chleba, žervé a ředkvičky) a piju černej čaj. Už asi vím, jaký to je bydlet sama. Ten klid!! Kdyby někoho zajímalo co čtu. Tak je to PAST od Fukudy. Je to třetí díl a jestli chcete zažít něco super, tak si přečtěte jedničku. 

Kecám, trochu se bojím. Je divný tu být sama.

 

Ráno jako každé jiné?

Je 5 ráno a já sem spokojeně vzhůru. Měla bych jet do práce, ale čeká mě dneska ještě nějaké zařizování. A pak? Pak bych se teoreticky sbalila (sebe a Pancha) a odcestovala do dalekých krajin. Konkrétně o 2 zastávky vlakem dál, do bytu, kde bych si zkusila aspoň do konce týdne bydlet sama. Proč? Protože jsou občas chvíle, kdy člověku leze všechno na mozek a potřebuje být chvilku sám. A taky to mám blíž na brigádu. A taky tam je vana. Budu se tam učit, číst, blogovat a hospodařit. Takže pokud s toho do pátku nebude kůlnička na dříví, mám vyhráno a můžu začít bydlet sama. Ejjj!

Plány na léto

Vykonávat sebemenší práci v tomhle počasí je smrtelná činnost. Aspoň já si tak přijdu a upřímně, nevím co budu dělat v létě. Počkat! Já to vlastně vím, budu číst, číst a možná ještě číst. Dnes jsem se zastavila v knihovně a nabrala si slušnou zásobu. Jen se bojím, že to přečtu dřív než to léto vůbec začne...

Po 2 letech zpátky

Člověk by nevěřil co všechno se změní během dvou let. Změníte domov, školu a dokonce vás může potkat i láska. To všechno během dvou krásných a "dlouhých" let potkalo i mě. Změnila jsem názory, zažila spoustu zajímavých okamžiků a věřím že i vy nejste pozadu. Dva roky jsou dlouhá doba, ale nevidím žádný špatný důvod se sem zase vrátit.

Dreams Catcher

Celý den mi v hlavě kolují fráze, které použiji do večerního článku. A když přijde ten čas kdy mám psát, všechno zmizí. Měla bych se sebou nosit nějaký notýsek a zapisovat si to. Stejné to mám ze sny, ale to my všichni. Chtěla bych si pamatovat každý sen, který se mi kdy zdál. Chtěla bych přijít na to odkud se berou ty scény z míst, které ve mě vyvolávají slastný pocit, ale přesto vím že sem tam v životě nebyla. Sakra.

Friday night

Včerejší páteční večer sem strávila v Praze. Konkrétně se to tam jmenovalo "klub Naftař". Byl to takový sociální klub, který se skládal z jednoho baru, sklepa a jedné místnosti. Jediný důvod proč jsem tam šla bylo, že tam hrála kapela ve které mám spolužáka. Seznámila jsem se tam s jednou Australskou zpěvačkou, se kterou sem si dokonce zazpívala. Byl to docela pohodový večer, který zkazila jen hodinka čekání na autobus domů z Opatova. )) Jaký ste měli večer vy?

A jak zabíjíte čas vy? 

À l'heure où les chiens nous lassent On se perd à chercher sa place Dans un monde à se faire vieux

Dnešní odpoledne mi nepřišlo nijak Valentýnské ani romantické... nic podobnýho. Asi to bude tím že jsem ho strávila nad francouzštinou )) (ano, proto ta písnička... mimochodem miluju Román pro ženy :D) Zamilovala jsem si čokoládové cappuccino v Coffee Factory a tu obrovskou hromadu pěny která na něm je )) 

Dnešek byl pro mě dost bolestiví. Nedá se říct že bych to ze včerejšim cvičením přehnala, ale moje tělo to tak určitě cití. Schody jsou mím úhlavním nepřítelem a to nemluvím o tom když si chci třeba sednout. Jestli dneska budu pokračovat druhým kolem týhle makačky tak sem zítra na vozíčku.

Tenhle týden je ve znamení Francouzštiny, teda až na dnešek.. to sem se válela,jedla, a fotila zbytečnosti ))

(jo..to je ta bolest...)

Poslední dobou mám náladu fackovat lidi na potkání. Nejraději bych se někam zamkla a počkala než to přestane. V něčem se topím a netuším v čem. (pokud nepočítám de-klasifikaci na francouzštinu kterou mám 23.) Radost mi pro dnešek udělily tyhle muffiny, které jsem si z lásky připravila sama pro sebe. I když se mi dneska absolutně nic nechce dělat, dokopu se zkusit to zázračné měsíční cvičení s Jillien Michaels. Docela sem zvědavá jak to dopadne když sem za poslední půl rok nevyběhla ani schody. 

Mimochodem mi právě spadlo želé na klávesnici, jdu to umejt...

Určitě jste si všimli, že poslední dobou přidávám nejvíce fotek prostřednictvím INSTAGRAMU. Proto jsem se rozhodla že tomu blog přizpůsobím. Změnila jsem celou šablonu blogu, i když pozadí galaxie zůstalo stejné. Doufám že si na design zvyknete. ))

SHOW ME WHAT YOU DU

Nesnasim MHD, nic lepsiho me napsat nenabada. pravdepodobne si v klidu vychutnam kafe a pak popadim stihnout dalsi autobus.

SHOW ME YOUR DAY

SHOW ME WHAT YOU DU

Nedokážu od samého vyčerpání usnout. Znáte ten pocit ? :D Proto přemýšlím že bych se konečně odhodlala přečíst Hostitele ( pokaždé si to rozečtu a pak se na to vykašlu. je to zàhadná kniha v mé knihovně :D)

Jsem naprosto unavená. Po dnešním dnu mám sto chutí zabořit hlavu do polštáře a probudit se za týden. Dokážete si v této zimě představit že běháte po Praze a hledáte hotel u Zlatého jelene kde má čirou náhodou vaše výměnná studentka kufr. Každopádně je to úžasná holka, určitě vám o ní napíšu něco víc. Já se u připravovat na zítřek. Omlouvám se za tento naprosto bezduchý článek )) dobrou noc všem, zítra snad né už tak pozdě a smysluplněji ))

Strašně ráda bych vám ukázala fotky z imatrikulace/plesu, ale jelikož ještě nejsou na webu a sama jsem neměla čím fotit zůstávám na pospas fotografům kteří tam byli. (tak schválně kdy se rozhodnout tam fotky vložit) Také se připravuji na zítřejší příchod turecké slečny. (ach ty výměnné pobyty) Určitě se dočkáte fotek. Škola naplánovala nějaký ten program. (Výstavy,Kutná hora a pod.) Koncem léta (pokud si to dobře pamatuji) máme divadelní představení, v úterý by mi měl dorazit celý scénář. A pro vás malá hádanka - Do jaké role myslíte že mě obsadili ... (fantazii se meze nekladou) )) užijte si start do nového týdne ))

WE'VE BEEN ON THE RUN DRIVING IN THE SUN LOOKING OUT FOR #1 CALIFORNIA HERE WE COME RIGHT BACK WHERE WE STARTED FROM HUSTLERS GRAB YOUR GUNS

Jak moc jste po dnešku vyčerpaní, já pomalu usínám v sedě. Díky bohu že zítra není škola tak náročná. (Mimochodem jsem vám zapomněla říci že mi v neděli přijede studentka na výměnný pobyt )) o tom vám řeknu více, ale později.) Zítra si jdu konečně vybrat plesové šaty, i když mám z plesu celkem zvláštní pocit... skoro bych řekla že se mi tam nechce. Jak třeba probíhala vaše imatrikulace, a co jste měli na sobě ? ))

SUMMER AFTER HIGH SCHOOL WHEN WE FIRST MET. WE MAKE OUT IN YOUR MUSTANG TO RADIOHEAD. AND ON MY 18TH BIRTHDAY WE GOT THAT CHAIN TATTOOS

Psychicky se připravuji k napsání referátu na fyziku (absolutně mi to nejde) místo toho tady poslouchám písničku která mi bude znít v uších ještě dlouho po plese. Zítra tady máme pondělí, (zase sem si připomněla ten referát, ne fakt je to strašný... nutím se k tomu už od půl 11) a místo toho abych začala šílet, že před sebou mám zase jeden prokletej týden školy,  mám docela dobrou náladu... zítra se to ve škole nějak přežije, v úterý též... ve středu je ples a pak volno až do konce týdne ))

Mimochodem nemějte strach, o konci giveaway vím už jsem i ukončila přidávání komentářů. A tady máte vyhodnocení. Vítězce gratuluji. Email jí pošlu na večer )) Všem kteří neměli štěstí, nic se neděje )) tohle není poslední giveaway ))

Ještě není konec ...

Vím že fotka je absolutně nekvalitní (vybíjel se mi foťák, nestihla sem to nastavit). Podstatné je že už ho mám doma. Ale moc dobře vím že ještě není konec. Chudáček má něco s játry, špatná céva která tam směřuje. Tak je možné že bude mít záchvaty které sou podobné těm kteří mají cukrovku. Zní to šíleně, já vím. Domů mi ho dovezli celého dopíchaného s kanylou v tlapce. Štěstím sem brečela, je vidět že mu je lépe. Zítra se chystáme na kontrolu. Mám dokonce i číslo na pana veterináře až domů. Kdyby se něco dělo. Děkuji všem kteří drželi Panchovi palce )) vážím si svých návštěvníků. Jste úžasný holky ))

...

Tenhle článek se mi opravdu nepíše lehce, dnešek je pro mě dost těžký den. Nejhorší probuzení které sem doposud zažila. Jestli si ještě vzpomínáte na moje malé štěňátko Pancha. Ráno když jsem se probudila jsem ho nešla nereagujícího v křečích ve svém pelíšku. Z jeho malých, černých, korálkových očí se vytratila veškerá radost kterou má když mě vidí. Ráno jsme ho odvezli k veterináři a pořád není doma. Vrhám na telefon vražedné pohledy a čekám kdy konečně zazvoní. Poslední informace kterou jsem slyšela od doktora byla že má jakousi vrozenou vadu. Něco z krví. Vůbec sem mu nerozuměla. Hrozně se o něj bojím. Modlím se za jeho maličké srdíčko. Prosím vrat se mi domů Pancho :(